Wilcom Complex Fill vs. Complex Fill with Rotation: jak digitizovat nepravidelné tvary, díry a úhly bez mezer

Difference Between Complex Fill and Complex Turning

Ve Wilcom EmbroideryStudio jsou nástroje Complex Fill a Complex Fill with Rotation (Turning) na první pohled podobné, ale v praxi řeší dva odlišné problémy „reálného stehu na látce“. Jakmile se návrh přesune z monitoru na vyšívací stroj, musíte počítat s tím, jak se bude látka chovat a jak se bude světlo od nití odrážet.

• Complex Fill (statický výplňový objekt) používejte, když má plocha působit jako jedna rovná, klidná plocha (např. podklad, podlaha, pozadí). Světlo dopadá na nit pod jedním stálým úhlem.
• Complex Fill with Rotation (otáčený výplňový objekt) zvolte, když má plocha působit živě a plasticky – typicky svaly, tekoucí voda, okvětní lístky, kde se úhel stehu musí „otáčet“ podle tvaru.

Ve videu jsou tyto nástroje prezentované jako základní volba pro nepravidelné, organické a mnohoúhelníkové tvary – kaluže, mraky, „rozlité“ tvary, zkrátka vše, co není jednoduchý obdélník.

„Smyslový test“ při volbě nástroje: Podívejte se na tvar, který chcete digitalizovat.

• Vizuálně: Chcete, aby plocha vypadala jako rovný, klidný koberec tatami? Použijte Complex Fill.
• Vizuálně: Chcete, aby stehy „objímaly“ křivky (jako stuha omotaná kolem tyče)? Použijte Rotation.

Profesionální mindset: Software zvládne matematiku, ale kvalitu výšivky určuje fyzika. Látka se při výšivce tlačí a vytahuje (push/pull). Nástroj Complex Turning tento tah na zakřivených tvarech rozkládá do více směrů, zatímco jeden jediný úhel může látku deformovat jen jedním směrem a vytvořit mezery.

How to Digitize the Perimeter: Straight vs Curved Points

Step 1 — Výběr nástroje, typu výplně a barvy

1. Klikněte na ikonu Complex Filling v levém panelu nástrojů.
2. V horní liště zvolte typ výplně (ve videu je použit Tatami – hustá, rovná plošná výplň).
3. V paletě dole vyberte kontrastní barvu, aby byl objekt na obrazovce dobře čitelný.

Kontrolní bod (vizuálně): Kurzor se změní na přesný křížek v pracovní ploše. Jste připraveni kreslit obrys.

Step 2 — Stavba obrysu: levé vs. pravé tlačítko myši

Tohle je základní „svalová paměť“ každého uživatele Wilcomu. Zapamatujte si: „Left for Linear, Right for Round.“

• Levý klik vkládá body, mezi kterými vznikají rovné úseky (ostré rohy, zlomy).
• Pravý klik vkládá body, mezi kterými vznikají křivky (plynulé oblouky, organické tvary).
• Střídejte je podle potřeby, abyste obkreslili i velmi složité obrysy.

Smyslová kotva (sluch): Vyplatí se vytvořit si rytmus. „Suchý“ klik pro rohy, „měkčí“ klik pro křivky. Pokud slyšíte rychlou palbu kliků, pravděpodobně vkládáte příliš mnoho bodů. Nechte software dopočítat křivku mezi body – není potřeba bod každých pár desetin milimetru.

Kontrolní bod (vizuálně): Na obrazovce byste měli vidět drátěný obrys – „kostru“ výšivky – která se spojuje mezi jednotlivými body.

Rychlá oprava časté chyby

Když vám ujede ruka a vložíte bod úplně mimo:

• Není potřeba panikařit ani začínat znovu.
• Stiskněte BackSpace na klávesnici – smaže se pouze poslední vložený bod.

Upozornění: RSI a ergonomie. Digitalizace znamená tisíce drobných opakovaných pohybů. Držte druhou ruku u kláves Esc a BackSpace, ať je nemusíte lovit. Myš nedržte v „drápu“. Mnoho profesionálních digitalizérů trpí karpálními tunely – držte zápěstí v neutrální poloze.

Pro tip: Pokud připravujete podklady pro sériovou výrobu (desítky a stovky kusů), před klíčovými křivkami si přibližte zobrazení na cca 600 %. Křivka, která vypadá hladce při 100 %, může být ve skutečnosti zubatá. V reálné výšivce zubatá linie často znamená přetrženou nit nebo zlomenou jehlu.

Closing the Object: Auto-Connect vs Manual Entry Points

Wilcom používá sekvenci stisků klávesy Enter k potvrzení jednotlivých fází tvorby objektu. Můžete jet rychle (automaticky), nebo si vše odřídit ručně.

Option A — Automatické uzavření (metoda „pro chaotiky“)

Po dokončení obrysu:

1. Neklikejte znovu na první bod, abyste uzavřeli smyčku.
2. Jednoduše stiskněte Enter třikrát za sebou.

Co se děje „v černé skříňce“?

• Enter 1: Uzavře tvar.
• Enter 2: Vygeneruje výplňové stehy (bez řešení děr).
• Enter 3: Potvrdí výchozí úhel výplně a výchozí vstupní/výstupní body.

Kontrolní bod (vizuálně): Objekt se okamžitě vyplní stehy.

Option B — Ruční uzavření (metoda „pro kontrol freaky“)

Místo „mlácení“ Enteru:

1. Stiskněte Enter jednou – objekt se uzavře.
2. Zastavte se. V levém dolním rohu sledujte stavový řádek – software vás vyzve k zadání bodů pro díru (hole).
3. Díky tomu můžete rovnou vytvářet díry a ručně nastavit Start (Entry) a End (Exit) bod výšivky.

Odborné doporučení: Pokud šijete opakované zakázky, používejte ruční uzavření. Chcete mít pod kontrolou, kde stroj skončí (Exit), aby byl odstřih skrytý a přechod k dalšímu objektu co nejkratší.

Poznámka k chování start/stop bodů (Nearest Connection)

Ve videu je zmíněno nastavení „Nearest Connection“.

• Zapnuto (výchozí): Software sám spočítá, kde je nejkratší spoj k dalšímu objektu, a podle toho posune start/stop.
• Vypnuto: Start a konec musíte určit vy při tvorbě objektu.

Poznámka k odstraňování chyb: Pokud se zdá, že program „ignoruje“ vámi zadaný startovní bod, zkontrolujte, jestli vás nepřepisuje právě volba „Nearest Connection“.

Creating Holes and Defining Stitch Angles

Ruční tvorba děr během vytváření objektu

Typický příklad – „kobliha“: plný tvar s dírou uprostřed.

1. Stiskněte Enter jednou (obrys se uzavře).
2. Vytvořte vnitřní tvar – obrys díry uvnitř hlavního objektu.
3. Stiskněte Enter (potvrzení díry).
4. Stiskněte Enter znovu (říkáte „žádné další díry“).
5. Klikněte na bod A a pak na bod B – tím nakreslíte vektor, který určuje úhel stehu.

Kontrolní bod (vizuálně): Přes objekt se objeví přímka – to je směr, kterým bude jehla „cestovat“.

Režim úprav – kde profesionálové šetří čas

Instruktorka ve videu zdůrazňuje: „Digitize fast, Edit slow.“ Často je rychlejší vytvořit hrubý tvar a pak přejít do režimu úprav (Reshape) a body doladit, než se snažit o „dokonalé“ klikání napoprvé.

Odborný vhled (fyzika úhlů): Úhel stehu mění chování látky.

• Stehy látku táhnou ve směru stehu (objekt se v tomto směru zkracuje).
• Stehy látku roztlačují kolmo na směr stehu (objekt se v tomto směru rozšiřuje).

Fixing Embroidery Gaps with the Overlap Setting

Složité tvary jsou náchylné na mezery v protisměrných výplních (counter-filling). Na monitoru vypadá vše perfektně, ale na stroji se mezi segmenty objeví bílé „proužky“ podkladu.

Klíčové řešení: Overlap (softwarová kompenzace)

Postup z videa je přímočarý:

• Pokud vidíte mezery tam, kde se segmenty potkávají, zvyšte Overlap v Object Properties.
• Bezpečné výchozí nastavení pro začátek: 3–5 řádků. (Méně než 3 často nestačí, více než cca 8 už může vytvářet tvrdé „hrboly“.)

Kontrolní bod: Na obrazovce uvidíte, že se barevné bloky „překrývají“ a lezou přes sebe. To je v tomto případě správně.

Proč Overlap funguje (praktická fyzika)

Při tisících vpichů za minutu se látka smršťuje a uhýbá.

• Na obrazovce: Ideální matematické prostředí – žádné tření, žádné smrštění.
• V realitě: Látka je živý materiál, hýbe se a pracuje.
• Řešení: Overlap nutí stehy přejít za místo, kde se segmenty potkávají, takže když se látka stáhne, překrytí stále zakryje případnou mezeru.

Zmíněná pokročilá nastavení

• Typical Angle (např. 15°): Záložní úhel pro složité otáčené výplně – použije se, když program nedokáže udržet vámi zadané úhly.

• Run Allowance: Nastavuje, jak daleko od okraje objektu vede program spojovací stehy, aby nevyčuhovaly ven.

Rozhodovací strom: vlizelín & upnutí do rámu

Softwarová nastavení jako Overlap dokážou kompenzovat zhruba do 1 mm pohybu látky. Pokud jsou mezery větší, problém je fyzický, ne digitální. Postupujte takto:

1) Je látka stabilní (denim, kepr, plátno)?

• Ano: Použijte středně silný trhací vyšívací vlizelín. Otestujte s běžným překryvem (2–3 řádky).

2) Je látka pružná (tričko, polo, úplet)?

• Ano: MUSÍTE použít vyšívací vlizelín typu cut-away. S trhacím vlizelínem budou mezery vznikat bez ohledu na Overlap.

3) Vidíte „otlaky od rámu“ (lesklé kruhy) nebo bojujete s rovností upnutí?

• Ano: Jde o mechanický problém upnutí. Klasické šroubovací rámy nutí látku napínat a vytrhávat z osnovy. Po vyjmutí z rámu se látka „vrátí“ a mezery se otevřou.

Hardwarové řešení: Pokud neustále bojujete s mezerami na kluzkých nebo silných materiálech, mnoho profesionálů přechází na magnetické vyšívací rámečky. Na rozdíl od klasických třecích rámů drží magnetické rámy materiál rovně, aniž byste ho museli přepínat. Minimalizuje se tak „zpětné prasknutí“ látky po vyjmutí z rámu a vaše nastavení Overlapu ve Wilcomu funguje tak, jak jste je navrhli.

Upozornění: bezpečnost magnetů. Silné magnetické rámy (např. typu MaggieFrame) mají dostatečnou sílu na bolestivé skřípnutí prstů. Držte je v odstupu od kardiostimulátorů (alespoň cca 15 cm) a mimo dosah platebních karet a telefonů, aby nedošlo k poškození dat.

Prep

Úspěšná výšivka je z 80 % příprava a z 20 % samotné klikání v softwaru. Než začnete digitalizovat, zkontrolujte realitu na stroji.

Skryté spotřební materiály & kontrola před startem

• Správná jehla: Je jehla ostrá a nepoškozená? Otupená nebo otřepená jehla řeže vlákna látky a vytváří „díry“, které vypadají jako chyba v digitalizaci.
• Správný podkladový vlizelín: Používáte vhodný vyšívací vlizelín (cut-away pro úplety, tear-away pro tkaniny)?
• Plán upnutí: Pokud testujete nový design, mějte po ruce více velikostí vyšívací rámečky pro strojové vyšívání. Rám, který je zbytečně velký, dovolí látce příliš vibrovat (flagging) a způsobí ztrátu pasování mezi objekty. Vždy používejte nejmenší rám, do kterého se motiv vejde.

Přípravný checklist

• Software: Máte zvolený správný typ objektu – „Complex Fill“ (statický) nebo „Turning“ (otáčený)?
• Hardware: Je velikost vyšívacího rámu adekvátní? (Čím menší, tím stabilnější výsledek.)
• Prostředí: Máte dostatek světla a víte, kolikrát mačkáte Enter pro jednotlivé kroky?
• Bezpečnost: Máte čisté ruce? (Mastnota z prstů ničí displeje i textilie.)

Setup

Nastavení pracovního workflow (řízený chaos)

Osvědčený postup pro středně pokročilé digitalizéry:

1. Návrhový režim: Použijte automatické uzavření (Enter ×3), abyste rychle dostali tvary „na plochu“.
2. Režim úprav: Vraťte se k objektům, dolaďte úhly a start/stop body.
3. Fyzický test: Obrazovce nikdy nevěřte na 100 %. Vždy udělejte zkušební výšivku.

Pokud pracujete komerčně, je klíčová opakovatelná konzistence. upínací stanice pro strojní vyšívání vám zajistí, že každý kus (např. tričko) bude upnutý se stejným napětím a ve stejné pozici. Pokud se napětí rám od rámu liší, nastavení Overlapu bude fungovat na kusu A, ale selže na kusu B.

Setup checklist

• Vstup: Ověřeno chování levého (ostré body) a pravého (křivky) tlačítka myši.
• Parametry: Overlap nastavený na 3 řádky jako výchozí bezpečnostní rezerva.
• Zobrazení: Zoom 100 % (1:1) pro kontrolu hustoty, pak cca 600 % pro kontrolu bodů.
• Záloha: Uložena kopie souboru před experimentováním s pokročilými parametry.

Operation

Krok za krokem: Complex Fill (statická výplň)

1. Zvolte Complex Fill.
2. Vyberte výplň Tatami.
3. Obkreslete tvar (levý/pravý klik podle potřeby).
4. Chyba? Stiskněte BackSpace.
5. Akce: Stiskněte Enter 3×.
6. Smyslová kontrola: Uslyšíte „ťuknutí“ Enteru a tvar se okamžitě vyplní barvou.

Očekávaný výsledek: Rovná, klidná plocha stehů – ideální pro pozadí, větší plochy nebo podklady pod další výšivku.

Krok za krokem: Complex Fill with Rotation (otáčená výplň)

1. Zvolte Complex Fill with Rotation.
2. Obkreslete tvar.
3. Akce: Stiskněte Enter jednou.
4. Akce: Podle výzev v dolním řádku kreslete vektorové čáry (flow lines) přes objekt – určují průběh úhlu stehu.
5. Akce: Stiskněte Enter pro dokončení.

Očekávaný výsledek: Tvar, ve kterém se stehy „otáčejí za rohem“ plynule – ideální pro organické tvary, listy, svaly, vlny.

Převod mezi oběma typy objektů

• Vyberte objekt Complex Fill → klikněte na nástroj Rotation → Enter ×2.
• Vyberte objekt Rotation → klikněte na nástroj Complex → Enter ×1.

Provozní checklist

• Rytmus: Klikáte čistě, bez nechtěných dvojkliků?
• Korekce: Postupujete Digitize → Edit → Test? Fázi Edit nikdy nevynechávejte.
• Ověření: Použijte „Stitch Player“ (Shift+R) a podívejte se na virtuální prošití před uložením.
• Dokumentace: Zapisujete si, jaké hodnoty Overlapu fungovaly na jakém materiálu?

Troubleshooting

Když se výsledek na stroji nepovede, postupujte logikou: Fyzika → Mechanika → Digitál.

Když „softwarová oprava“ nestačí

Pokud jste zvýšili Overlap na 5+ řádků a stále vidíte mezery, přestaňte ladit software. Máte problém se stabilitou materiálu.

• Kontrola spotřebního materiálu: Používáte dvě vrstvy cut-away vlizelínu tam, kde je to potřeba (těžké loga na úpletu)?
• Kontrola nástroje: Neprokluzuje rám? Levné plastové rámy se časem „vyběhají“.
• Upgrade workflow: Pro opakovatelnou kvalitu je zásadní konzistentní umístění a napětí. hooping station vám pomůže standardizovat polohu, zatímco systém hoopmaster upínací stanice je v oboru považován za standard pro to, aby logo skončilo na každém tričku ve stejné pozici a se stejným napětím – tím se snižuje počet proměnných, které musíte řešit v softwaru.

Results

Když zvládnete rozdíl mezi Complex Fill a Turning, přestanete být jen „klikátor vzorů“ a stanete se „architektem výšivky“.

• Complex Fill: Základ. Rovný, spolehlivý, rychlý.
• Turning: Váš „štětec“. Plynulý, organický, dynamický.

Tajemství profesionálů: Digitalizace je jen polovina bitvy. Můžete mít perfektní soubor z Wilcomu, ale pokud je špatně upnutá látka, dostanete mezery. Pokud látka klouže v rámu, dostanete deformaci.

Jestli máte pocit, že neustále bojujete s limity plastových rámů – zvlášť u silných bund nebo jemných hedvábí – je možné, že vaše digitizační dovednosti jsou v pořádku, ale hardware vás brzdí. posuvný vyšívací rámeček (zejména magnetické rámy) vytváří jakousi „bezpečnostní síť kvality“ – fyzicky stabilizuje materiál tak, aby se vaše softwarová nastavení projevila přesně tak, jak jste je navrhli.